I. REALITA DUCHOVNÍ PRÁCE
Je zřejmé, že člověk je lépe připraven na práci ve hmotě, než na práci duchovní. Své smysly, jejichž prostřednictvím pracuje na hmotě, má totiž daleko více vyvinuté než prostředky, které mu umožňují přístup do duchovního světa. A tak se stane, že mnozí lidé pracující na sobě duchovně mají pocit, že se jim nic nedaří, a nakonec ztratí i odvahu pokračovat dál.
Kolik lidí řekne: „Co je to za práci, když ani nevidíme její výsledky? Když pracujeme na fyzické úrovni, tak se aspoň něco mění, postaví nebo zničí. Dokonce i intelektuální práce vykazuje viditelné výsledky. Jsme vzdělanější, schopnější uvažovat a můžeme se k lecčemu vyjádřit.“ Ano, to je všechno pravda. Chcete postavit dům a za několik týdnů stojí, vidíte ho a můžete se ho dotknout. Zatímco chcete-li něco vytvořit na duchovní úrovni, nikdo nic nevidí, ani vy ani druzí. Je možné, že při takové nejistotě začnete pochybovat, chcete všeho nechat a pustit se jako všichni ostatní do činností, kde jsou výsledky snadno viditelné. To můžete, ale jednou, i když dosáhnete těch největších úspěchů, pocítíte, že vám vnitřně něco chybí. To je nevyhnutelné, protože jste se nestarali o to podstatné, neudělali jste nic v oblasti světla, moudrosti, lásky, síly a věčnosti.
U duchovní práce je třeba jednou pro vždy pochopit, že se jedná o velmi jemnou hmotu, která uniká našim obvyklým prostředkům zkoumání. Práce, kterou můžeme provádět na duchovní úrovni, je stejně skutečná jako ta, co vykonáváme na fyzické úrovni. Když řežete dřevo nebo vaříte polévku, je to stejně skutečné, jako když na duchovní úrovni něco stavíte, vyvoláváte síly, usměrňujete proudy, osvětlujete lidská vědomí. Pokud to není vidět, tak je to z důvodu, že se jedná o odlišnou hmotu. Ostatně ten, kdo skutečně žije v duchovním světě, nepotřebuje, aby skutečnosti, které cítí okolo sebe, byly tak viditelné a hmatatelné jako reality fyzického světa. Nicméně za nějaký čas se i ony mohou konkretizovat.
Neznáme-li tyto zákony a počítáme, že výsledky naší duchovní práce budou ihned viditelné, ztrácíme odvahu a ničíme vše, co jsme už postavili. Tato velmi jemná hmota se totiž velice snadno tvaruje. Proto, zda bude člověk konstruktivní nebo destruktivní, záleží na tom, jak je či není přesvědčený a vytrvalý. Často buduje, ale hned nato rychle všechno zničí, a takto brání úplnému dokončení své práce. Projevení ve hmotě se však jednou nevyhnutelně dostaví.
Ostatně, kdybyste se zeptali Zasvěcenců, řekli by vám, že všechno, co vidíme na zemi, je konkretizací éterických částeček, které došly až k tomuto stupni hustoty a zhmotnění. Máte-li tedy víru a trpělivost, abyste pokračovali ve své práci, podaří se vám na fyzické úrovni zhmotnit všechno, co si přejete. Pokud si říkáte: „Vždyť já si už roky přeji věci, které se ještě nestaly!“ Tak to znamená, že nevíte, jak máte pracovat, nebo z nějakého důvodu vaše přání ještě nemohla být splněna. Když se vaše přání týkají kolektivu nebo celého lidstva, je samozřejmě těžší je uskutečnit, než týkají-li se jen vás. Přejete si mír ve světě, kolik lidí si ale současně přeje válku! A jejich přání samozřejmě brání v realizaci toho vašeho. Nesmíte však ztrácet odvahu. Co říká Ježíš v Evangeliích? „Hledejte království Boží a jeho Spravedlnost a vše ostatní vám bude přidáno.“ Hledání Božího království nese v sobě svou vlastní odměnu.
Duchovní a hmotná práce jsou dvě odlišné věci a vy byste měli vědět, co od nich můžete a nemůžete očekávat. Duchovní práce vám přinese světlo, mír, harmonii, zdraví a inteligenci. Čekáte-li peníze, slávu, uznání nebo obdiv většiny lidí, tak mícháte oba dva světy a budete nešťastní. Z vašich duchovních činností vám nepřijdou žádné hmotné výhody a vaše výtvory zůstanou ještě dlouho neviditelné a nehmatatelné.
A nyní řekněme, že rozdíl mezi duchovním člověkem a materialistou spočívá v tom, že duchovní člověk si nosí svůj dům všude, kam jde! Ano, duchovní člověk nemůže být nikdy oddělen od svých vnitřních pokladů, ani ve chvíli smrti. Pouze jeho vnitřní realizace mu skutečně náleží, jsou v něm zakořeněny a až jednou odejde na onen svět, bude mít ve své duši a ve svém duchu vzácné kameny: všechny kvality, ctnosti si odnese s sebou, a jeho jméno je zapsáno v knize věčného života. Duchovní člověk se stane bohatým tehdy, když si uvědomí ty pravé duchovní hodnoty. Pokud nemá osvícené vědomí a nic nevlastní, je to chudák. Zatímco materialista má vždy nějaké vlastnictví, alespoň na nějakou dobu, a to mu dává zdánlivou nadřazenost nad duchovním člověkem. Duchovní člověk by měl proto pochopit, kde je jeho pravá převaha, jinak je ztracen. Ano: „Velikost a bída duchovního člověka“, o tom by měl někdo napsat knihu!
Bohatství duchovního člověka je tak jemné, nepostihnutelné, ovšem když si ho je vědom, patří mu nebe i země, kdežto ostatní vlastní pouze malý kousek půdy. Je to tak těžké pochopit? Někdo by možná řekl: „Já tomu rozumím! Chápu, že jen duchovní vlastnictví je jisté a trvanlivé, nic hmotného nám opravdu nikdy nepatří, protože všechno jednou budeme muset opustit a nemůžeme si to vzít s sebou na onen svět. Nicméně, i když vím, že dělám chybu, přesto raději žiji materialistický život, je mi příjemný.“ Ano, bohužel to tak chodí. Když intelekt chápe výhodu nějaké věci, ale srdce touží po něčem jiném, co udělá vůle? Vyplní touhu srdce, protože vždy dělá jen to, po čem srdce touží. Abyste žili tento blahobytný, všestranný a bohatý život, tak ho musíte milovat, pochopení nestačí.
Mým úkolem je dávat vám vysvětlení a argumenty, ale to, abyste milovali duchovní život, na to nestačím. Samozřejmě vás mohu nějak ovlivnit. Pokud někdo něco miluje, jeho láska je nakažlivá a může tak ovlivnit druhé. Každý může předávat ostatním lidem elementy, které vlastní. Dokonce i květiny, kameny nebo zvířata toho jsou schopny. Je tedy možné, že něco z mé lásky pro nádheru božského světa se přenáší na vás. Zda tento vliv přijmete, záleží ale na vás.
Stále dělám, co je v mých silách, abyste pochopili, jakou cestou je dobré se dát, ale chuť jít po této cestě, tu musíte mít vy. Milujete-li něco, snažíte se k tomu přiblížit. Když máte hlad a toužíte po jídle, hned vstanete a začnete ho hledat ve spíži nebo jdete do obchodu. Stejné je to i se vším ostatním. Milujete duchovní život, nemůžete přece zůstat ztuhlí, s rukama v klíně: chcete dát průchod této lásce, děláte všechno možné, abyste tuto potřebu uspokojili.
Zkrátka můžeme říci, že žák potřebuje Mistra, který mu jasně vysvětlí, v čem spočívá duchovní život a proč je tak důležité se k němu přiblížit, ale je na žákovi, aby tento život miloval a žil. Mistr dá světlo a žákovo srdce odpoví: miluji nebo nemiluji a provedení je automatické. Nyní vidíte, jak je to jasné. Světlo pochází od Mistra a láska od žáka; a pohyb, činnost je výsledkem světla a lásky. Předpokládejme, že Mistr je lampa: žák, který rád čte, se přiblíží k lampě a začne si číst.
Bohatství duchovního člověka se nachází v jeho nitru a ve vědomí, které o tomto bohatství má. Pokud to neví, je chudší než všichni materiálně žijící lidé. Ti alespoň něco vlastní, zatímco on nemá nic. Rozšíří-li své vědomí, aby mohl komunikovat s vyvinutými dušemi vesmíru a začne od nich dostávat jejich vědu, světlo a radost, který materialista by se s ním potom mohl srovnávat? Dokonce i vzácné kameny a diamanty blednou před třpytem všech jeho vnitřních pokladů, před nádherou jeho oslňující duše a zářivého ducha.
Člověk mající rozšířené a osvícené vědomí, je bohatý jako Bůh a tedy bohatší než ten, komu patří všechna pozemská bohatství. Materialista neví, že je Božím dědicem, myslí si, že je dědicem svého otce, svého dědečka nebo strýce, to je však málo. Duchovní člověk naopak cítí, že je dědicem Boha a že bohatství, které má zdědit, se nachází v jeho duchu. Dokud takto nebudete uvažovat, budete pořád chudí a nešťastní. Někdo možná namítne: „Co nám to vyprávíte za povídačky o Božích dědicích?“ To nejsou žádné báchorky. Pokud se vaše vědomí osvítí, pocítíte, že jste skutečně dědici Boha.
Lidé, kteří rozvíjejí zejména své intelektuální schopnosti, to bohužel činí na úkor jiných možností zkoumání a zejména realizace. Právě ten jemný život vesmíru uniká jejich výzkumům a činnostem. Když lidé sestoupili do hmoty, zapomněli na svůj božský původ a už si nevzpomínají, jak byli mocní, moudří a krásní. Teď je zajímá jen země: využívají ji, aby se mohli obohacovat. Přichází však doba, kdy se lidé přestanou orientovat na vnější svět a znovu se obrátí k vnitřnímu světu: neztratí při tom žádnou ze schopností, kterou si přisvojili během staletí a tisíciletí (jejich sestup do hmoty pro ně zůstane mimořádným poznatkem), ale nebudou se výhradně soustředit jen na tento aspekt vesmíru a začnou objevovat jiné, mnohem bohatší a skutečnější oblasti a v těch uskuteční dílo Božích synů.
Měli byste vědět, že když nějaká bytost opravdu zasvětí svůj život světlu, její práce má rozhodující důležitost pro běh světa. Ať je člověk kdekoliv, známý či neznámý, stane se středem, tak silným místem, že se bez něj nic nemůže dít. Harmonizuje síly vesmíru a dokonce se účastní rozhodnutí nebeských duchů. Překvapuje vás to? Přesto je to normální. Proč by světelní duchové, kteří bdí nad osudem světa, nevzali v úvahu názor jiných duchů, kteří jsou jim svým vyzařováním podobní? Když se pro budoucnost celého lidstva musí rozhodnout jisté věci, nebylo by přece logické ani spravedlivé, aby zde na zemi nikdo nemohl říct svůj názor. Proto mějte na paměti, že i váš hlas může být při rozhodování o osudu světa vyslyšen a můžete se účastnit nebeských porad. Váš život takto získá nový smysl. Chápete, jak je důležité začít žít božský život, díky kterému si zasluhujete, aby byl váš hlas uslyšen vedle hlasu vznešených duchů?
„Je si však žák vědom této role?“, ptáte se. Na začátku jistě není, ale může se jím stát. Nějaká část jeho bytosti se účastní, ví se o ní a je jí nasloucháno, to se však odehrává ve vyšších sférách vědomí, ke kterým jeho obyčejné vědomí nemá přístup. Fyzická úroveň je tak neproniknutelná a hustá, že je třeba mnoho času a úsilí, aby se události odehrávající se v nebeských oblastech na ní projevily.Tato účast nebude na začátku a ani první roky tak vědomá, ale přesto bude skutečná. Jinak by to opravdu nebylo spravedlivé, aby někteří měli přisvojenou veškerou moc a pro chudáky duchovní lidi by nezbyla žádná možnost, aby jejich hlas byl zařazen do nebeského hlasování. Pro hlasování tam nahoře byste měli byste být pozorní, vědomí, moudří a čistí. To není jako na zemi, kde kdokoliv má právo se vyjádřit, dokonce i šílenci a zločinci.
Když Ježíš říkal: „Můj Nebeský Otec pracuje a také já pracuji s Ním“, vyjadřoval tím myšlenku, že Otec připojuje své syny ke svým rozhodnutím. A není to jen Ježíš, kdo se může účastnit Otcovy práce, protože také řekl: „Ten, kdo dodržuje má přikázání, může dělat ty samé věci co já, a dokonce i větší.“ Pokud splňujeme podmínky, i my se můžeme účastnit. Kdy se však křesťané rozhodnou pochopit nebeské pravdy, které jim dovolí se osvobodit a udělat něco slavného pro celý svět? Proč zůstávají stále někde v ústraní, kde jsou nepotřební? Je ideálem křesťana ponořovat své prsty do svěcené vody, zapalovat svíčky, jíst hostie a pak se vrátit domů, živit své slípky a prasata, vypít pár skleniček a zmlátit svou ženu? Je na čase, aby křesťané začali chápat Kristovo Učení v širším pohledu, aby začali pracovat ve smyslu, který jim ukázal, namísto, aby klidně odpočívali v jistotě, že je všechno v pořádku, protože je spasil tím, že za ně prolil svou krev a oni už nemusí nic dělat. Na zemi jste jako na poli, které se má obdělávat. Ať děláte cokoliv, jdete se například projít do lesa nebo odpočíváte, měli byste se vyvarovat všeho, co by vás přivedlo ke stagnaci. Uveďte se do stavu spořádané a harmonické činnosti, usměrněte všechny proudy a energie, které jsou ve vás a okolo vás, ke zdroji života, ke světlu. Žák by měl mít na zřeteli jen tuto práci. Na svět nyní přichází nové světlo, aby opět dalo smysl všemu, co děláme; toto světlo, to je jiné pochopení slova práce. Zeptáte se někoho: „Co děláte?“ – „Pracuji.“ Chudák, ještě neví, co je to práce: kutí, tápe, natírá, to však ještě není ta pravá práce. Jen velmi málo lidí, i mezi Zasvěcenci, může říct : „Pracuji.“ Spíše „Kutím“ nebo „Dělám nešťastné pokusy“, toto by byla odpověď většiny. Abychom mohli říct: „Pracuji“, stejně jako to řekl Ježíš, je třeba se umět pozdvihnout až na úroveň božského Ducha, aby se stal naším vzorem a naší inspirací. Ve skutečnosti pracuje jen Bůh. A také Andělé a Archandělé, jeho služebníci, protože On se stal jejich vzorem. Proto v budoucnu bude slovo práce osvětleno novým významem a získá magický smyl, neboť jen takovou prací se člověk přeměňuje.
Během dvou tisíce let jsme ještě neprohloubili smysl věty: „Můj Otec pracuje a také já pracuji s Ním.“ A ani nepátráme po tom, co vlastně ta Boží práce je, jak Bůh pracuje a proč se k Němu Ježíš připojil. Ve skutečnosti je to ohromné! Já také ještě nemohu říct, že jsem to pochopil, jedná se totiž o nesmírnou práci. Práce Krista, to je práce ducha, myšlenky, aby se všechno očistilo, zharmonizovalo, osvětlilo… všechno směřovalo k božskému Zdroji, aby voda tohoto Zdroje mohla oživit zemi a její stvoření. Proto Ježíš prosil Pána, aby dal jeho žákům plodný život, protože díky životu, božské vodě všechno roste. Bez této vody a života se člověk stává pouští. Kristus pracuje, aby tento život tekl, a také člověk, syn Boha, se musí tuto práci naučit vykonávat.
Samozřejmě, než se to lidem podaří, budou muset projít nejprve hrubými, otravnými, fyzickými pracemi, jak je tomu v současnosti u většiny z nich. To je nezbytné stádium jejich vývoje. Dokud nejsou schopni vykonávat jinou práci, dělají alespoň tuto, protože je třeba něco dělat. Příroda netoleruje lidi, kteří nic nedělají. Všichni musí být zapojeni, zmobilizováni. Částečka, která se nezaměstnaně prochází, není tolerována, musí být zahrnuta do celku, do systému. Ti, kteří životem procházejí jen tak, bez orientace, cíle, bez ničeho, jsou pohlceni jinými, hrozivými proudy a to je jejich konec. Proto je třeba stále bojovat proti nečinnosti a rozhodnout se pro práci, jakou vykonával Kristus.
Ve skutečnosti se každá práce může stát duchovní prací. Pro mě je všechno práce. Slovo práce je v mé hlavě od rána do večera a snažím se všechno použít. Nic nevyhazuji, vše využívám. I když se nehýbu a na pohled to vypadá, že nic nedělám, vykonávám práci myšlenkou a posílám život, lásku a světlo všude do vesmíru. Zkuste to i vy, protože takto naleznete smysl svého života.
II.
Podle názoru Zasvěcovací vědy je celý prostor vyplněn jemnou hmotou, podstatou, která se nachází všude okolo nás, ale i v nás. Tuto beztvarou hmotu bychom měli my, děti Boží, uchopit jako plastelínu a vytvořit z ní fantastické výtvory. Neviditelný svět se zajímá o naše výtvory, pozoruje je a potom na ně řekne svůj názor. Když vidí, že se někteří nepodílejí na univerzální harmonii, ruší ji a ničí, připraví je o dobré podmínky a možnosti a oni se vrátí zpátky, na nižší stupeň vývoje. Od kamene k Bohu je přece tolik úrovní! Proto je důležité vědět, jaké jsou pro žáka Iniciatické školy ty nejlepší možnosti práce a já vám mohu některé z nich prozradit. Žák se nejprve zdokonaluje, snaží se objevit obraz sebe sama, který měl ve vzdálené minulosti, před tím, než opustil ztracený Ráj. A právě o tento obraz pečuje: chce znovu nalézt svůj původní obličej, který byl tak světelný, nádherný a dokonalý, že se mu všechny síly přírody podřídily. Dokonce zvířata byla u vytržení, když ho viděla. Byl králem všeho a díky dokonalosti své tváře ho vše poslouchalo. Později, když opustil Ráj a začal uplatňovat své zkušenosti ve světě, ztratil svou dokonalost a ostatní bytosti ho už nepoznaly: při setkání nebyly už tak nadšené, protože před tím byl tak krásný a výrazný, obrátily se k němu zády a přestaly ho poslouchat. Žák, který si vzpomíná na tuto vzdálenou minulost, se snaží znovu nalézt ztracenou tvář, jež byla tváří samotného Boha. Když bude na Boží tvář myslet, může ji nalézt, protože je stvořen k Jeho obrazu. Bude-li myslet na světlo, nádheru a Boží dokonalost, jež je nekonečná, všemocná a vše milující, dokonce bez svého vědomí znovu nalezne svůj vlastní obraz.
Jestli Mojžíš v Genesis říká, že člověk byl stvořen k obrazu Boha, jistě neměl v úmyslu, aby tato slova zůstala nepoužita a zbytečná. Naopak, byla to informace pro Zasvěcence, aby věděli, že se mají o tento obraz starat. Proto se žák se učí soustředit na Boží dokonalost, buď na Jeho lásku, moudrost nebo na Jeho moc. Bůh má tolik kvalit a atributů, že nikdy nemůže všechna Jeho bohatství vyčerpat. Takto se utváří a přibližuje se k dokonalosti. Je to samozřejmě velice dlouhá a nekonečná práce, ale jedna z nejlepších: znovu nalézt svou ztracenou královskou důstojnost. Lidé se samozřejmě nesmí nutit, protože každý v životě jedná podle svého stupně vývoje. Co očekáváte od kočky? Ať jí budete říkat cokoliv, odpoví vám: „Neumím hrát na klavír, neumím přednášet na univerzitě ani velet armádě, ale dovedu ulovit myš.“ Vysvětlujte jí všechno, co chcete, mile vás bude poslouchat, vrnět, ale než se nadějete, zmizí za myší, a pak se bude jen olizovat. Každý chápe věci podle svého stupně vývoje. Já hovořím k těm, kteří cítí, že je třeba vykonat nějakou práci myšlenkou. Ti se budou radovat a řeknou si : „To je práce pro nás!“ Ostatní budou hledat „myši“, nižší potěšení.
Vím jistě, že jen velmi málo lidí přijme tyto pokročilé a neobvyklé myšlenky! Existence éterické podstaty, kterou můžeme tvarovat, kolik lidí o tom slyšelo? Nyní však nastaly nové časy a člověk se musí naučit novým věcem. A mohu vám ukázat ještě mnoho dalších.
Možná jsou mezi vámi jedinci, kteří budou více přitahováni činností neosobní, než neustálým staráním se jen o sebe? Ti mohou meditovat nad tím, jak celý svět tvoří jednu rodinu, jejíž členové se mají rádi, chápou se a usmívají se na sebe. V takovém světě nejsou už žádné války, hranice, všichni svobodně cestují a setkávají se. Celá země zpívá hymnu radosti a vděčnosti Stvořiteli… Ale ano, je přece tolik dobrých věcí, nad kterými můžeme přemýšlet pro dobro celého lidstva! Není to snad lepší než mít v mysli spoustu jiných obyčejných a sobeckých věcí?
Také můžete myslet na život všech nebeských bytostí: Andělů, Archandělů, Božstev, všech Hierarchií… Myslete na jejich kvality, na světlo, ve kterém žijí, na jejich lásku a zejména na jejich čistotu a přejte si, aby tato krása sestoupila na zem. Takto budete stavět mosty, budete vytvářet spojení, aby dokonalost, bohatství a krása shora jednou skutečně sestoupily na zem.
Ano, místo aby se vaše myšlenka toulala všude možně, musíte jí dát práci. Ať čekáte na nádraží nebo u zubaře, orientujte svou myšlenku tímto směrem, abyste mohli pokračovat ve své božské práci. Když lidé cestují metrem, autobusem nebo vlakem, čím si myslíte, že zaměstnávají svou mysl? Jeden myslí na to, aby se pomstil někomu, kdo ho urazil, druhý na to, jak přebrat ženu svého nejlepšího přítele a třetí, aby vystrnadil svého kolegu. Všichni o něčem přemítají, to je jisté, avšak často o něčem ošklivém, škodlivém, aby mohli uspokojit své touhy nebo si vyřídit účty se svým sousedem. Stěží uvidíte jednoho či dva, kteří komunikují s Nebem. Ostatní jsou ponořeni do obyčejných nebo dokonce zločinných záležitostí. Já to vidím. Ostatně, není to tak těžké uhodnout, protože všechno se odráží: vše, na co myslíme, po čem toužíme, neexistuje nic jasnějšího. Myslíme si, že to můžeme ukrýt; ne, tak či onak to vyjde najevo … a zejména, chceme-li to schovat!
Opravdu stojí za to opustit některé činnosti, které vám nic nepřinášejí, a ušetřit si více času na duchovní práci. Díky této práci budete konečně dýchat a znovu se zrodíte. Osvobodí vás od Prince tohoto světa, neboť tato oblast mu už nepatří. Nemáte s ním co do činění a všechno bohatství a požehnání dostanete od jiných nebeských bytostí a budete se cítit svobodní, svobodní, svobodní… Snažte se meditovat nad těmito třemi metodami, protože v našem Učení je podstatný způsob, jakým pracujeme: znalosti, různorodé znalosti si každý může nalézt v knihách. Na světě je tolik knih, celé knihovny! Lidé je čtou a nic nedělají. Kdežto u nás je důležitá práce. To, co vám říkám, je jen teorie, předběžná a nezbytná vysvětlení, ale není to ještě práce, ta sotva začala. Pořádně pracovat začnete teprve nyní. Tyto tři metody mohou používat všichni až do nekonečna. Jste však na to připraveni?
Kolikrát jsem se setkal s lidmi a ti mi říkali: „Ó, duchovní život, to je úžasné. Rád bych mu zasvětil svůj život, ale nejprve musím udělat něco pro svého muže, ženu, děti atd…“ Dobře, ale za deset, dvacet let se takovému člověku ještě nepodařilo osvobodit od svých závazků a dokonce zemře dříve, než se mu podaří zasvětit jedinou minutu duchovnímu životu. Proč? Protože špatně uvažoval. Pro začátek duchovní práce nesmíte čekat, až si v životě urovnáte to či ono, protože nikdy to není tak, jak byste si to přáli a vždy někde něco drhne. Nečekejte, dokonce i když nemáte nic zařízeno, tak začněte žít duchovní život a všechno půjde lépe.
Ať děláte v hmotné oblasti cokoliv, tak nikdy není všechno úplně nevyřízeno. Je to, jako kdybyste chtěli dát původní tvar prasklému balónu. Podaří-li se vám odstranit důlek na jedné straně, objeví se na druhé. Nebo si například myslíte, že když jste v důchodu, tak si užijete klidu. Děti vyrostly, mají své rodiny, jsou zaopatřené… No, ale nastanou jim v domácnosti problémy, které je třeba vyřešit. Nebo máte na hlídání vnoučata a musíte se o ně starat a tak dále… Váš dům je už malý a musíte se odstěhovat…. Nebo někdo onemocní… Říkám vám, je to nekonečné.
Nuže nečekejte, až jednou začnete duchovně s myšlenkou pracovat, protože díky této práci naleznete ta nejlepší řešení ke všem svým problémům. Nepočítejte s ničím jiným. Dokud nedáte tuto práci na první místo, budete neustále zklamáni, nepoznáte uspokojení ani naplnění. Zeptáte-li se křesťanů, řeknou vám, že spoléhají na Boha, na Prozřetelnost. Proč jsou tedy pořád nemocní, nešťastní a chudí? Proč je Pánbůh nepřijde vyléčit a neučiní je šťastnými? Jednoduše řečeno nemůže. Nemůže jim pomoci, protože nic nezasadili, aby dali silám vesmíru důvod k jejich pohybu. Ať zasadí semeno a pak uvidí, zda déšť a sluníčko nepomohou s jeho růstem!
Ano, zasaďte semeno – symbolicky řečeno – a všechny síly Nebe a země budou s vámi. Můžete s nimi moci počítat a mít nějaké výsledky. Toto je ta jediná věc, v kterou věřím: v práci vaší myšlenky, kterou vdechnete všem činnostem svého života božský smysl a ty se stanou užitečné pro vás a pro všechny ostatní bytosti na světě. Tato práce vám pomůže, bude vás podporovat a chránit. Profesionální činnosti mohou lidi ovlivnit zpravidla jen na povrchu: jdou do továrny, do kanceláře, do laboratoře, zabývají se politikou, ošetřují nemocné, učí děti, a to je v pořádku, ale nemůže to probudit všechny síly, které nám dal Stvořitel. Ty se mohou probudit, jen když současně vykonávají práci myšlenkou, která se dotýká kořenů jejich bytosti. Naučte se už dnes vykonávat tuto práci, protože vám dá nekonečné výsledky, které vám nikdo nebude moci vzít. Jedná se totiž o činnost, kterou provádíte sami v sobě, kam nikdo jiný nemá přístup. I když máte důležité a zajímavé zaměstnání, začněte také s touto vnitřní prací, protože dá smysl všemu, co budete v životě dělat. Vykonávejte své povolání, ale přitom dělejte i tuto práci, protože jen ona je schopna vás v hloubce zlepšit a dát příchuť všem vašim činnostem. Pokud na sobě nepracujete, pomalu začnete ztrácet smysl věcí a to je to největší neštěstí. Proto vám upřímně říkám, že já počítám pouze s touto činností, kterou můžeme vykonávat každý den, a díky níž jednou budeme moci pohnout celým světem.
Dám vám příklad. Jste na břehu moře a s hůlkou děláte ve vodě kruhy. Po chvíli se začnou točit stébla slámy, potom zátky a kousky papíru, které jsou poblíž. Pokračujete a i malé loďky se dají do pohybu. Pokračujete… pokračujete a brzy začnou kroužit i parníky a nakonec je v pohybu celý svět! Je to jen otázka výdrže. Vysvětlíme si nyní tento příklad. I lidská bytost je ponořena v oceánu, v éterickém, kosmickém oceánu, ale ona neví, jaké má dělat pohyby, aby ovlivnila své okolí a měla výsledky. No a právě tyto pohyby, to je práce, o níž zrovna hovořím. Ať meditujete, modlíte se, jíte, myjete se nebo se procházíte, můžete využít každé této činnosti, abyste se stali čistšími, světelnějšími, inteligentnějšími, silnějšími a lépe se chovali. V životě je tolik příležitostí, kdy můžeme k činnosti, kterou děláme přidat slovo, myšlenku či element, jež způsobí zlepšení v nás a okolo nás! Vnitřní zlepšení totiž vždy přivodí zlepšení vnější.
Vidíte, práce znamená mnoho a pokud žák tu pravou práci objeví, už se nezastaví. Vzpomínám si, když jsem byl mladý, Mistr Petr Danov měl ve zvyku opakovat tato tři slova: „Rabota, rabota, rabota. Vrémé, vrémé, vrémé. Véra, véra, véra.“ Což znamená : Práce, práce, práce. Čas, čas, čas. Víra, víra, víra. Nikdy mi nevysvětil, proč je vyslovoval, ale mnoho let jsem nad tím přemýšlel a pochopil, že do těchto slov shrnul celou filosofii. Abychom se pustili do práce a vytrvali v ní, potřebujeme víru a zejména čas. To přece nějaký čas zabere! Nemůžeme si myslet, že vše se uskuteční najednou. Dnes už vím, co to je „vrémé“: roky uběhly a vím, že „vrémé“ je opravdu důležité!
A práce! Co všechno se ještě o tomto slově může říct. Lidé samozřejmě pracují, kutí, aby se uživili, ale to není ta pravá práce. Zasévají, potí se, jsou unaveni a myslí si, že pracují, protože se starají o to, aby si zajistili svůj každodenní chléb. Ne, ještě nezačali, protože práce, tak jak ji chápou Zasvěcenci, to je ušlechtilá a vznešená činnost svobodné bytosti. Duchovní práce pojímá činnosti určité přirozenosti. Dnes jsem vám z těchto činností naznačil alespoň tři, ale ještě jich na vás čeká mnohem víc.